Jindřiška

ano, to, co píšete o spánku, znám také. A máte pravdu, že nemoc je nám často velkou životní školou. Též se snažím rozumět sama sobě, tomu, co si žádá mé tělo a mysl, abych je uvedla do rovnováhy. Jedním z příkladů je, že když jsem unavená, okamžitě se mi prohlubuje vnímání, přichází paranoidní stavy a myšlenky a vize. Protože ale únava u mne často přichází nečekaně, je důležité jí předcházet a i přes den hodně odpočívat. To je jedno z omezení, kvůli kterému potřebuji trochu jiný denní režim a musím respektovat své tělo a jeho potřeby. Ale trvalo mi hodně dlouho, než jsem si to vypozorovala a porozuměla tomu, abych se podle toho mohla zachovat. Nemoc je opravdu velká učitelka o nás samých i o životě 🙂

Hodně štěstí a trpělivosti i Vám… 🙂

Jindřiška

děkuji za krásně názorný text.

Přeji hezký víkend.

Rico

Alergie jak Marie,
s Eliškou jak s Hadrem.

Kudy chodím, tudy pátrám – čím bych měl být,
kde všude paralely nalézat,
leč nehledat, neb ony samy na mne padají,
stát se osvěžením či paralelním světem,
mastičkářem a dryjáčníkem,
letem světem.

Rozumíte sám sobě,
a vše ostatní ve světě je ve vztahu k Vám,
tedy zase k sobě.

Někdo o voze,
Vy hned o vose?

Byl jsem velmi silný alergik a prášky na alergii, nevím jak dnes, ale před pětadvaceti lety, dělaly to samé, co popisujete.
Utlumovaly k nežití.
Ani spánek nebyl tím, čím by měl být, osvěžením a paralelním světem.
Byl odporným hadrem, který dusil.

Přestal jsem s nimi a nahradil je životosprávou, znalostmi vztahů mezi mým organismem a životním prostředím a bohatou škálou přírodních stimulantů.

Dnes vím, že má choroba byla, v podstatě, požehnáním.
Donutila mne porozumět sám sobě a naučila mne zacházet s velkým množstvím bylin.
Udělala ze mne mastičkáře a dryjáčníka.

Tak hodně štěstí a trpělivosti, holky…

Jindřiška